1.2 Funkce serveru
Běžící OPC UA server je připojen k exekutivě REXu a ve svém Adresním prostoru zobrazuje všechny její bloky i s parametry. Struktura Adresního prostoru je podobná struktuře úkolů v programu RexView. Po připojení k REXu server vytvoří celou stromovou strukturu bloků a jejich parametrů a následně již pouze synchronizuje hodnoty jednotlivých parametrů. Ty jsou navíc synchronizovány pouze pokud je klient čte nebo do nich zapisuje. Aplikace by měla být ukončena zavoláním metody “Shutdown” (viz kapitola 2.1).
Pokud je server odpojen, pokouší se opakovaně navázat spojení s exekutivou. Pokud se spojení ztratí a obnova se delší dobu nedaří, server znemožní klientům zápis do uzlů spojených s exekutivou a při jejich čtení poskytne poslední platnou hodnotu. Tento stav trvá až do opětovného připojení. Pokud dojde v REXu k výměně exekutivy, server smaže a znovu nahraje strukturu bloků a vytvoří událost o změně Adresního prostoru.
Server je nastavitelný pomocí INI konfiguračního souboru, jehož absolutní
umístění lze zadat jako parametr při spuštění serveru. Pokud existuje nějaký
přednastavený konfigurační soubor, je parametr nepovinný. Konfigurace je popsána v
kapitole 3.
RexOpcUa [-c <configFile>]
V OS Windows je možné přednastavit konfigurační soubor v registrech.
Pokud je aplikace poté spuštěná bez parametru, použije se přednastavený
konfigurační soubor. Tento registr lze nastavit pomocí příkazové řádky, kde se
spustí server s parametrem -i a cestou k novému konfiguračnímu souboru. Tento
příkaz je popsán níže, configFile je nová cesta ke konfiguračnímu souboru:
RexOpcUa -i <configFile>
V Linuxu je přednastavená cesta ke konfiguračnímu souboru pevně daná:
/rex/OpcUa/RexOpcUa.ini
[Předchozí] [Na začátek] [Výše]